Vzestup země draka: Čína je nastupující vesmírnou supervelmocí
Čínský vesmírný program začal sice později, ale země draka své konkurenty postupně dohání, a v některých ohledech se již dokonce dostala do čela pomyslného pelotonu.
Loni v květnu zamířila na špici rakety Dlouhý pochod 5 do kosmu složitá a významná sonda Čchang-e 6 (Chang’e), aby odebrala vzorky z odvrácené strany Měsíce. Po 53 dnech dosedl 25. června 2024 návratový modul i s téměř dvěma kilogramy vzorků ve Vnitřním Mongolsku. Zmíněná mise a další budoucí premiéry nejen na našem souputníkovi, ale i na Marsu a dál posilují plány Číny stát se do roku 2045 vesmírnou supervelmocí.
Již nyní pro to existuje dostatek indicií, a hlavně nechybí politická vůle – zatímco jinde ve světě se priority mění a průzkum kosmu se odsouvá, což odnášejí zejména velké projekty. Dobytí rudé planety by stálo nemalé prostředky, a žádná velmoc zatím není ochotná je vynaložit. Spojené státy mají problém financovat i návrat lidí na Měsíc a obhajoba gigantických nákladů představuje stále těžší úkol.
Čína se dere do čela
Čínský prezident Si Ťin-pching již loni v dubnu oznámil nejrozsáhlejší reorganizaci Lidové osvobozenecké armády za posledních deset let, s důrazem na posílení vojenské přítomnosti ve vesmíru. A Peking již v minulosti nastínil řadu kosmických projektů zaměřených na obranu národní bezpečnosti. Nechybějí ani pobídky pro komerční průmysl a podpora inovací, jako jsou satelitní služby, vesmírná turistika či těžba zdrojů.
Strmě narůstající výdaje na kosmonautiku tvoří další jasný ukazatel ambicí asijského lídra, přičemž se vyšplhaly přibližně ze dvou miliard dolarů v roce 2022 na loňských 14 miliard. Přestože Číňané nadále zaostávají za USA, větší investice nesou ovoce. Nejde však jen o peníze: Svou roli hraje i národní hrdost, technologický pokrok a jiné faktory. Postavení Číny v rychle se vyvíjejícím a rozšiřujícím globálním vesmírném prostředí nicméně způsobuje některým dalším aktérům nemalé vrásky na čele.
Pekingský kosmický program tvoří součást širší sféry americko-čínské konkurence s jasnými diplomatickými, vojenskými a ekonomickými rozměry, včetně obav z vesmírných zbraní, kybernetických bezpečnostních hrozeb a potenciálu využívat lunární zdroje. Teprve se ukáže, zda USA, Čína a další státy dokážou najít způsob, jak ve vesmíru spolupracovat a zároveň zvládnout napětí ve vzájemných vztazích na Zemi. Bylo by to však velmi přínosné pro všechny strany.
Krok za krokem vpřed
Na začlenění mezi vesmírné velmoci Čínská lidová republika tvrdě pracuje již víc než šest dekád. První skutečný úspěch zaznamenala roku 1970, kdy jako teprve pátá země – po Sovětském svazu, Spojených státech, Francii a Japonsku – vypustila vlastními silami umělou družici, nazvanou Tung-fang chung 1 (Dong Fang Hong). V 80. letech se stal čínský kosmický program strukturovanějším a řídil se programem rozvoje vědy a techniky nazvaným Projekt 863. Uvedená iniciativa vytvořila základ pro stěžejní Projekt 921, známý také jako China Manned Space Program, který v roce 1992 formuloval cíle země vyslat do vesmíru vlastní kosmonauty a vybudovat vesmírnou stanici.
O rok později vznikl Čínský národní kosmický úřad CNSA, přičemž zmíněná institucionální podpora pomohla Číně v roce 1999 vypustit svou první bezpilotní kosmickou loď a čtyři roky nato vyslat do vesmíru prvního tchajkonauta. V roce 2019 následoval další působivý milník, když lidová republika dokázala v historické premiéře přistát na odvrácené straně Měsíce. Poté se jí v roce 2020 při misi Tchien-wen 1 (Tianwen) podařilo dosednout na povrch rudé planety s roverem a koncem roku 2022 dokončila vesmírnou stanici Nebeský palác neboli Tchien-kung (Tiangong), zatímco již plánuje další expanzi.
Na Mars, ke kometě a dál
Popsané kroky ponesou své plody: ISS má být vyřazena z provozu někdy v roce 2031, načež Nebeský palác zůstane jedinou větší vědeckou stanicí na oběžné dráze. Lunární program zas pomáhá sbírat zkušenosti pro vybudovaní základny na povrchu našeho souputníka. Není tajemstvím, že země draka plánuje vyslat na Měsíc lidi a naučit se těžit i využívat tamní zdroje. Mezi její další cíle se řadí průzkum Sluneční soustavy: Sonda Tchien-wen 4, se startem plánovaným zhruba na rok 2029, by se měla zaměřit na jeden z největších měsíců Jupitera Kallisto. K zamýšleným úkolům mise však patří i průlet okolo Uranu.
Tchien-wen 2, s jejímž startem se počítá v letošním roce, má pro změnu odebrat asi sto gramů materiálu z vybrané planetky. Čeká ji návštěva asteroidu 469219 Kamo’oalewa a po zvládnutí hlavních bodů programu by se mohla vydat ještě ke kometě 311P/PanSTARRS, a cestou možná navštívit i nějakou další planetku. Neméně zajímavá je mise Tchien-wen 3, v jejímž rámci se chce Čína okolo roku 2030 vrátit na Mars, odebrat tam vzorky a dopravit je na Zemi. Stejný cíl má přitom také NASA ve spolupráci s Evropou. Bude tedy velmi zajímavé sledovat, kdo nakonec uspěje dřív a získá možná nejdražší a nejcennější geologické vzorky v dějinách.
Soukromníci na scéně
Kromě státních programů ovšem asijský gigant masivně investoval i do rozvoje komerčních společností v kosmickém sektoru a zmíněná podpora se začíná vyplácet. V roce 2023 již 17 z celkových 67 raketových startů v zemi uskutečnily soukromé subjekty, které se prosazují čím dál častěji a zdaleka neplní jen roli firem do počtu – často vymýšlejí nové technologie a zkoušejí vlastní cesty. Například v červenci 2023 vypustila společnost LandSpace vůbec první vesmírnou raketu na metan a kapalný kyslík, zatímco firma Orienspace nechala začátkem loňského roku odstartovat z mořské platformy nejsilnější nosič na tuhé pohonné látky Gravity-1. Vzhledem k úloze státních subjektů v čínském komerčním sektoru je ovšem hranice mezi veřejným a soukromým vesmírným podnikem nejasná.
Jeden z příkladů nabízí státem vlastněná společnost China Satellite Network Group, která hodlá v letech 2024–2029 vybudovat obří satelitní konstelaci podobnou síti Starlink firmy SpaceX: Plánuje vypustit až 26 tisíc družic poskytujících internetové připojení. Vesmírná iniciativa Belt and Road Initiative pro změnu zahrnuje navigační a jiné kriticky důležité satelity. Například navigační systém BeiDou původně vznikl pro vojenské účely, ale nyní je provozován ve spolupráci se soukromými subjekty a dalšími zahraničními vládami k civilnímu použití. Čítá již 45 družic na oběžné dráze a 120 pozemních stanic, přičemž slouží pro regiony od východní Afriky po jižní Pacifik. Jde o největší systém svého druhu a dosáhl úrovně přesnosti, která vyvolává obavy nejen v USA.
Měsíc jako osmý světadíl
Čína také úzce spolupracuje s Ruskem – významnou, i když upadající vesmírnou velmocí. Mezinárodní lunární výzkumná stanice ILRS představuje jejich společnou iniciativu k vybudování základny na jižním pólu našeho souputníka. Podle plánů by měla být do poloviny století plně funkční pro výzkum Měsíce, načež má podpořit meziplanetární pilotované mise. K účasti v programu se vedle lidové republiky a Ruska přihlásilo osm zemí: Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Pákistán, Jižní Afrika, Thajsko, Turecko a Venezuela.
Rostoucí partnerství kolem ILRS se považuje za konkurenci programu Artemis Accords pod vedením Spojených států, jehož součást tvoří také Česká republika. Nezávaznou dohodu už podepsalo více než 39 zemí. Nicméně některé z nich – konkrétně Francie, Německo, Indie a Japonsko – se připojily také k Číně v projektech souvisejících s orbitální základnou Tchien-kung.
Amerika a Čína bok po boku?
Pozoruhodnou výjimku z rozšiřujícího se seznamu čínských partnerů v oblasti vesmíru představují Spojené státy. Lidová republika se na několika klíčových mezinárodních projektech, včetně ISS či Artemis, nepodílí především kvůli námitkám Washingtonu. Americký Kongres podle Wolfova dodatku z roku 2011 zakazuje agentuře NASA používat federální fondy k bilaterálnímu jednání s Čínou o vesmírné spolupráci. A kromě toho je v rámci tamních předpisů o mezinárodním obchodu se zbraněmi omezen vývoz družicových dílů a kosmického hardwaru do asijské země.
Šéf NASA Bill Nelson při nedávném slyšení v Kongresu prohlásil, že čínský civilní vesmírný program je programem vojenským. Úřad ředitele národní rozvědky pak ve své loňské zprávě popsal kosmický sektor lidové republiky jako hrozbu pro americkou bezpečnost. S vyostřováním geopolitické situace se okolnosti spíš zhoršují. Oba národy spolu soupeří a Washington jistě netěší, že k cílům Číny patří překonat Spojené státy do roku 2045. Faktem zůstává, že 245 ze 700 vynesených čínských družic vzniklo pro vojenské účely – zatímco například v případě Indie má totéž zaměření pouze 26 z více než 120 satelitů.
Rostoucí obavy
Také někteří další partneři zrušili dohody s Čínou kvůli bezpečnostním obavám. V roce 2020 se společnost Swedish Space Corporation alias SSC rozhodla neobnovit smlouvy pro čínskou pozemní stanici ve švédské Kiruně kvůli riziku, že by shromážděná data mohla posloužit pro vojenské zpravodajství, což by porušilo podmínky použití centra SSC. Téhož roku se pak firma rozhodla neobnovit smlouvy s Číňany na pozemních stanicích v Austrálii a Chile.
Politický vývoj ovlivnil rovněž kooperaci CNSA a Evropské kosmické agentury. Očekávalo se, že evropští kosmonauti navštíví do roku 2022 stanici Tchien-kung, ale ESA plány pozastavila – přestože obě strany dřív spolupracovaly na více frontách, včetně průzkumu Měsíce a hlubokého vesmíru. Jako důvod uvedl ředitel ESA Josef Aschbacher nedostatek rozpočtových a politických hlasů. Členské státy Evropské kosmické agentury se místo toho zatím zaměří na Mezinárodní vesmírnou stanici.
Každopádně vzájemná nedůvěra obou velmocí vede k budování vlastní vojenské obrany ve strachu z aktivit druhé strany, což představuje hrozbu. Podnětem ke společnému dialogu by se paradoxně mohla stát čím dál přeplněnější zemská orbita: Jelikož více než polovina tamních objektů patří USA a riziko kolize nejen s čínskými satelity stále roste, může být pro zajištění bezpečnosti na nízké oběžné dráze spolupráce doslova nezbytná.
Cestu nabízí věda
Peking vyjádřil ochotu s USA spolupracovat navzdory přetrvávajícím bezpečnostním obavám. Čínský národní vesmírný úřad opakovaně odkazoval na Wolfův dodatek jako na překážku potenciální kooperace s Američany ve vesmíru. Aby mohla NASA s CNSA spolupracovat, musí americký Federální úřad pro vyšetřování potvrdit, že neexistuje žádné riziko přenosu technologií nebo porušování lidských práv při jakémkoliv společném úsilí.
Přesto se nedávno odehrál vzácný krok: V prosinci 2023 předala Americká vesmírná agentura Kongresu požadavek na získání měsíčních vzorků, které dovezla sonda Čchang-e 5. Očekává se, že lunární regolit odebraný při uvedené misi bude z vědeckého hlediska velmi cenný. Muže nám totiž poskytnout odpovědi na otázky ohledně staří a původu našeho přirozeného satelitu. Šlo o první misi od roku 1976, jejímž úkolem bylo dopravit na Zemi měsíční horniny. A daný krok ukazuje, že by mohl Peking tvrzení o průzkumu vesmíru mírovou cestou myslet vážně.
Jiní odvěcí rivalové už podobnou situaci zažili. USA a Sovětský svaz, respektive Rusko sdílely mnoho kosmických aktivit, včetně projektu Apollo–Sojuz z dob studené války pro testování mezinárodní vesmírné záchrany. A navzdory napětí po invazi na Ukrajinu pokračují ve spolupráci na ISS. Popsané dlouholeté partnerství přineslo řadu výhod a nyní se nabízí jako potenciální model pro Spojené státy a Čínu. Musí se však samozřejmě vzít v úvahu současný stav technologií, které znamenají větší vojenské a kybernetické bezpečnostní hrozby než v minulosti.
Čínský kosmický program a vzkvétající komerční vesmírný průmysl posouvají zemi do společnosti nejvýznamnějších hráčů a nejedná se o náhodu. Čína dnes krok za krokem naplňuje své jasně vytyčené cíle a díky tomu má jeden z nejčitelnějších kosmických programů, který nepostrádá tah na branku. Zdá se přitom, že ji v cestě mezi největší velmoci jen tak něco nezastaví. Zřejmě nás tedy čekají další vesmírné závody – a podle některých už dokonce probíhají.
