Ve znaku zeleného kopyta: Léčivé i smrtelně nebezpečné kopytníky
Rod kopytníků není českým botanikům neznámý. Málokdo ovšem ví, že se jedná o poměrně početný a různorodý rod s více jak 90 popsanými druhy, které se vyskytují na všech kontinentech severní polokoule
Kopytníky patří mezi nejproslulejší léčiva středověku. Celá rostlina kořeněně voní a její chuť se podobá pepři či zázvoru.
Kopytník evropský (Asarum europaeum)
Jediný evropský druh kopytníku, který je běžný i v našich lesích. Nejspíše již ve starověku byl používán jako léčivá rostlina, ale v současném bylinkářství má jen malé využití. Silice zvaná asaron je dávidlo, jenž způsobuje uvolňování hlenu. V malém množství se používá při léčbě zažívacího traktu a zánětů dýchacích cest.
Listy: stálezelené
Rozšíření: Od střední Francie po střední Itálii, Balkán, severní Turecko, Kavkaz až po západní Sibiř. Na sever zasahuje do jižní Skandinávie. Na Britských ostrovech neroste.
Ekologie: hojně v listnatých, vzácněji i jehličnatých lesích
Listy jsou kožovité, lesklé a mají okrouhlý ledvinovitý tvar. Dlouhý řapík vyrůstá z plazivých oddenků. Květy se objevují brzy na jaře nízko nad zemí mezi listy. Mají zvonkovitý tvar se třemi dovnitř zahnutými cípy. Uvnitř jsou červenohnědé, vně zelenavé. Květy i květní stopky jsou chlupaté.
Kopytník ocasatý (Asarum caudatum)
Občas se pěstuje i u nás jako hajní rostlina pro stinné partie zahrad. Oddenky se používají jako náhrada zázvoru a pepře. Nejchutnější jsou na podzim, kdy se oddenky sklízí a suší. Droga má mírně projímavý účinek, zlepšuje chuť k jídlu a působí jako tonikum. Má také analgetické a antirevmatické účinky. Listy se používaly pro ochucení čaje.
Velikost: plazivá rostlina
Listy: stálezelené
Rozšíření: západ Severní Ameriky v Kalifornii a okolních státech, na sever zasahuje až do Kanady
Ekologie: lesy, skalnaté svahy
Vytváří husté, půdu kryjící koberce. Podobá se kopytníku evropskému, jen je celkově větší. Jeho květy jsou velké, fialové s dlouhými plnými cípy.
Kopytník kanadský (Asarum canadense)
Sušené oddenky jsou mírně jedovaté, ale i tak byly požívány jako koření. V Americe se proto rostlině říká divoký zázvor. Z oddenku se také získává silice. Kopytník kanadský měl nezastupitelné místo v domorodé medicíně. Používal se nejen k léčení zažívacích potíží, ale pro potírání celé řady infekčních chorob, například tyfu nebo tuberkulózy.
Listy: opadavé
Rozšíření: střední a východní část Severní Ameriky
Ekologie: listnaté lesy
Status: chráněný ve státě Maine
Od kopytníku evropského se liší bylinnými listy, které vyrůstají z podzemního oddenku. Porost je řidší, nevytváří koberce. Hnědé květy jsou drobné a nenápadné.
Kopytníky jsou většinou rostliny mírného pásma, ale některé druhy v jihovýchodní Asii zasahují i do tropů. Nejvíce druhů roste v Japonsku (přes 30) a na jihovýchodě USA v Apalačském pohoří (10).
Kopytníky patří mezi nejproslulejší léčiva středověku. Celá rostlina kořeněně voní a její chuť se podobá pepři či zázvoru. První záznamy o použití a pěstování kopytníků jako léčivých rostlin pocházejí z Japonska (6. století) a z Evropy (9. století). Jejich léčivý účinek byl ale pravděpodobně znám ještě dřív. Ve středověku měl kopytník široké použití – čerstvý oddenek byl nejúčinnější známé dávidlo, užíval se i jako diuretikum, diaforetikum, proti nachlazení a zimnici.
TIP: Krása plující na hladině aneb Náročné splývání vodních rostlin
Některé druhy slouží v malém množství i jako aromatický povzbuzující prostředek, tonikum či proti nadýmání. Větší množství má však dráždivé účinky, může ochromit cévy i centrální nervový systém a dokonce způsobit smrt.
Slovníček
- oddenek – zásobní část, často výběžek kořene, v níž rostlina přezimuje
- diuretikum – močopudný prostředek
- diaforetický – potopudný prostředek
- analgetický – prostředek proti bolesti
