Hadálské příkopy: Poslední neprobádaná hranice Země
Nejhlubší část oceánu ukrytá v temných hlubinách příkopů, představuje extrémní, nehostinný, a přesto fascinující svět, jehož zkoumání může přinést zásadní vědecké objevy.
Oblasti označované jako hadál představují nejhlubší části oceánu nacházející se v oceánských příkopech, typicky v hloubkách přesahujících šest tisíc metrů. Jejich název se přitom odvozuje od řeckého boha podsvětí Háda: Jedná se totiž o místa temná, studená a extrémně nehostinná…
Hadál tvoří méně než 2 % oceánského dna: Začíná tam, kde končí hlubokomořská zóna zvaná abysál, tedy asi čtyři až šest tisíc metrů pod hladinou, a sahá k nejhlubším bodům zeměkoule, jako je Marianský příkop s hloubkou 10 935 metrů. Tlak v hadálu dosahuje až 1 100 atmosfér a voda je tam velmi studená, obvykle mezi jedním a čtyřmi stupni, s minimálním teplotním rozdílem kvůli absenci slunečního světla – což zároveň znemožňuje fotosyntézu. Navzdory extrémním podmínkám se ovšem dané lokality staly domovem například ryb hlubokomořských příkopů, mořských červů a korýšů a také bakterií.
Hadál patří mezi poslední neprobádané oblasti naší planety. Studium tamních organismů by mohlo přispět k pochopení adaptace na extrémní podmínky a inspirovat technologické inovace. Hadálské příkopy, v nichž dochází k zasouvání oceánských desek, hrají rovněž důležitou roli v porozumění deskové tektonice. Některé sedimenty v příkopech pak mohou pomáhat ukládat oxid uhličitý, a ovlivňovat tak globální klimatické procesy.
