Elektřina, nebo injekce: Jak fungují moderní popravy a co se při nich děje s lidským tělem?
Popravy elektrickým proudem i smrtící injekcí, zavedené ve Spojených státech, jsou brutálními metodami trestu smrti, při nichž leckdy dochází k mučivým fyzickým reakcím odsouzenců.
Usmrcení elektrickým proudem se sice obejde bez potoků krve, rozhodně se však nejedná o nějak mírumilovnou záležitost. Na hlavu a nohy odsouzence přivázaného ke dřevěnému křeslu lékaři připojí elektrody navlhčené slaným roztokem, do nichž se pustí střídavý elektrický proud o napětí 500–2 300 voltů (každý stát má jiná pravidla).
Zhruba po třiceti sekundách se zdroj vypne a celý postup se opakuje tak dlouho, dokud popravčí tým neprohlásí odsouzeného za mrtvého. Elektrody uškvaří holou kůži a v místnosti je cítit spálená tkáň, vězeň může začít i celý hořet. Může zvracet, krvácet z obličejových otvorů, nebo mu dokonce vypadnou oční bulvy.
Tři kroky ke smrti
Smrtící injekce, kterou stejně jako elektrické křeslo zavedly Spojené státy, obvykle obsahuje trojici chemických látek: nejprve se odsouzenci aplikuje anestetikum pentobarbital nebo thiopental sodný, po němž v řádu několika sekund usne. Následuje vstříknutí pankuronium-bromidu, aminosteroidu, jenž způsobí totální ochromení kosterního svalstva a dýchání. K závěrečnému zastavení srdce pak slouží chlorid draselný.
V různých státech se ale konkrétní složení smrtící směsi může lišit, například Arizona a Ohio nahrazují thiopental kombinací dvou látek: sedativa midazolamu a analgetika hydromorfonu.
