Hříšná minulost církevního učitele: Svatý Augustin to dotáhl až na světce!
Obdivovaný teolog, velký filozof, uznávaný pedagog a dobrý psycholog. Všechna tato přízviska se vztahují ke svatému Augustinovi. A on se přitom celý život styděl za svá mladická léta.
Těžko bychom v dějinách křesťanství našli pozoruhodnější osobnost, než byl Augustin (354–430), biskup z Hippo. Tento muž, který spatřil světlo světa v africké Numidii, obohatil křesťanskou knihovnu o spisy, jako jsou Vyznání, O obci Boží či O Trojici. Díky své činnosti se řadí mezi nejvýznamnější církevní otce západního křesťanství. Za jeho zásluhy se mu dokonce dostalo svatořečení.
Augustin přitom měl v mládí do svatosti rozhodně daleko. Své by o tom mohla vyprávět jeho matka Monika († 387), která se s ním něco natrápila. Snad za její nekonečnou trpělivost ji církev také svatořečila. Neskrývají se však pod svatým nánosem černé skvrny? Zdá se, že ani ona nebyla tak dokonalá, jak bychom si mohli myslet. Dnes bychom ji možná označili za „pěknou semetriku“. Či bychom tím této těžce zkoušené ženě ukřivdili?
Nehorázný prostopášník
Monika a její manžel, významný úředník římské správy Patricius († 372) se dmou pýchou. Jejich syn právě začal v Kartágu studovat rétoriku. Manželé si již malují synovu zářivou budoucnost. Snad kvůli svým ctižádostivým plánům je zbožná Monika ochotna přehlédnout, že Augustin se rozhodně nevěnuje jenom studiu. Oddává se všemožným zábavám a patří k častým návštěvníkům nevěstinců. „Vzplanul jsem totiž ve svém jinošském věku touhou nasytit se radostmi a opovážil jsem se oddati se bujným rozmařilostem a hanebným požitkům smyslné lásky,“ líčí Augustin o mnoho let později ve svém díle Vyznání.
V sedmnácti letech však budoucí velký teolog zakotvil ve svazku trvalejšího rázu. Zahořel totiž láskou k dívce jménem Melánie, s níž žil dlouhých čtrnáct (podle některých zdrojů patnáct) let. Tímto milostným vzplanutím však jeho matka nemohla být nikterak potěšena. Melánie totiž pocházela z nejnižší společenské vrstvy, možná byla dokonce otrokyní, takže o sňatku nemohla být ani řeč. Navíc, i kdyby manželství s Melánií připadalo v úvahu, Monika si v té době rozhodně nepřála, aby se Augustin oženil. To by mu totiž bránilo ve společenském vzestupu.
Nezodpovědný otec
„Čekám dítě,“ oznamuje Melánie Augustinovi radostnou zprávu. Ten se v té době dozvěděl o smrti svého otce a z milenčina sdělení neměl pražádnou radost. Bylo mu pouhých osmnáct let. Rozhodně nechtěl zasvětit svůj život péči o potomka. Dívku bezohledně opustil a v doprovodu svého přítele Harmodia se vrátil do rodného města Tagaste. Jeho přítel zde však záhadně onemocněl a zemřel. Pohnulo se tváří v tvář smrti v kariéristovi Augustinovi svědomí, a proto se vrátil zpátky k Melánii? Motivy jeho činu nejsou jasné, nicméně učenec poté žil s Melánií a jejich synem mnoho let ve společné domácnosti. K překvapení všech dal navíc Augustin svému dítěti jméno Adeodatus, což znamená Bohem darovaný.
Soužití se ctižádostivým vzdělancem však nebylo žádnou výhrou. Augustin prý často Melánii dělal žárlivé výstupy. Ji i syna nezřídka nechával samotné, aby se mohl dál věnovat budování kariéry. Snad mu to ani nelze dávat příliš za vinu, neboť jej v tom bezpochyby ovlivnila jeho matka. V jiných ohledech se ovšem Augustin Moniččinými radami neřídil…
Nepřítel křesťanství
Ač sama zbožná křesťanka, nenechala Monika svého syna pokřtít. V té době to nebylo nijak neobvyklé. Panovalo totiž všeobecné přesvědčení, že hřích spáchaný po křtu je horší než předtím. Monika tedy svého milovaného hocha seznámila se základy křesťanství a doufala, že si časem najde cestu do náruče církve sám. Navzdory jejím vroucným modlitbám však Augustin nejevil sebemenší zájem stát se Kristovým učedníkem. Pak jí zasadil nejhorší ránu…
„Stal jsem se manichejcem,“ oznámí jí jednoho dne. Monika zbledne. Náboženské učení zvané manicheismus popírá božství Ježíše Krista i Boží všemohoucnost. Proč jen Bůh dopustil, aby se Augustin stal členem té rouhačské sekty? Mladý muž svou matku nijak nešetří. Její víře se vysmívá a otevřeně pohrdá Biblí. Tuto pro křesťany tak důležitou knihu považuje učený Augustin za spis pro prosťáčky. „Písmo se mi zdálo být nehodným srovnání s důstojností slohu Ciceronova,“ vzpomíná teolog ve svých Vyznáních. Co způsobilo jeho obrat ke Kristu?
Truchlící kajícník
Augustinova cesta ke křesťanství nebyla vůbec snadná. Vzdělanec se nejprve zhruba po devíti letech rozloučil s manicheismem. Během svého pobytu v Miláně se Augustin seznámil s biskupem Ambrožem (340–397), který na něj silně zapůsobil. Učenec se začal hlouběji zajímat o křesťanství, avšak stále jím zmítaly pochybnosti. V takto rozpolceném stavu ho našla jeho matka. Neváhala a přesvědčila ho, že by se měl konečně oženit. Pro tento účel už mu vyhlédla mladičkou nevěstu ze vznešeného rodu. Aby však mohlo dojít k zasnoubení, musel se Augustin zbavit Melánie. Nakonec podlehl matčině nátlaku a svou dlouholetou družku poslal zpátky do Afriky. Syna Adeodata si ovšem nechal u sebe. „Mé srdce tolik na ní lpící bylo zasaženo, těžce poraněno a dlouho krvácelo,“ napsal o svých pocitech z rozloučení se zapuzenou milenkou Augustin.
Zní to však poněkud pokrytecky, protože netruchlil dlouho. Na svou desetiletou nevěstu sice musel čekat ještě dva roky, ale v mezičase si našel další a mnohem atraktivnější milenku Dionu… Nakonec však z plánované svatby s bohatou dívenkou sešlo.
V Augustinovi svádějí boj dvě protichůdné touhy. Jedna jeho část se touží stát křesťanem, druhá si přeje užívat pozemských rozkoší. Jednoho dne zaslechne ze sousedního domu dětský hlas, který opakuje slova: „Vezmi a čti!“ Tato prostá slova přimějí učence, aby otevřel Bibli. A konečně jej obrátí ke Kristu. Alespoň tak to líčí legenda.
My víme, že asi ve třiatřiceti letech konečně přijal hříšný Augustin křest. Spolu s ním rozšířil řady Kristových následovníků i jeho syn Adeodatus. Toto rozhodnutí přišlo právě včas. Krátce poté totiž v Ostii odešla Augustinova matka Monika na věčnost. Snad ji drželo při životě jenom čekání na synovo „zmoudření“!
Zhruba tři roky po Moničině smrti potkala Augustina další rána. Bůh si k sobě povolal jeho milovaného Adeodata. Napravený hříšník se však touto tragédií nenechal zdrtit. Vrhl se do literárních vod, dokonce je považován za nejplodnějšího autora své doby. Ve svých čtyřiceti dvou letech usedl na biskupský stolec v Hippo. Smrtka zaklepala na dveře významného teologa, když dosáhl sedmdesáti šesti let.
