Noční obloha v dubnu: Objevte skrytou galaxii nedaleko Kemblovy kaskády

To nejpoutavější dubnové nebeské představení se odehrálo hned na začátku měsíce: 1. dubna v pozdních večerních hodinách zakryl Měsíc otevřenou hvězdokupu Plejády v souhvězdí Býka. Nejhezčí pohled nabídly dalekohledy s velkým zorným polem a malým zvětšením, jež pojaly oba hlavní aktéry najednou. A pokud vám v tu dobu nepřálo počasí nebo jste úkaz propásli, pak vězte, že se letos dočkáme ještě dvou podobných zákrytů, a to 12. září a 4. prosince.

Z večernice jitřenkou

Oproti předchozímu měsíci se odehrála i jedna výrazná změna – večerní obloha přišla o svou dominantu v podobě zářivé večernice Venuše. Ta totiž na sklonku března dospěla na nebi do blízkosti Slunce a 23. března se kolem něj prosmýkla na ranní oblohu. Proměnila se tak v jitřenku a zůstane jí až do listopadu. V dubnu planetu spatříte zatím jen nízko nad východním horizontem, určitě ji však nepřehlédnete, protože již 27. dubna dosáhne její jasnost druhého letošního maxima a vyšplhá až na −4,5 mag.

Pozornost ovšem upoutají i další oběžnice, jen se musíte vydat pod večerní nebe, na němž najdete zvolna slábnoucí Mars s Jupiterem. Na první zmíněný se zaměřte 5. dubna, kdy se mezi něj a nedalekou hvězdu Pollux z Blíženců na chvíli vklíní Měsíc v první čtvrti. O lunární doprovod ovšem nepřijde ani Jupiter, pouze si na něj bude muset počkat až do posledního dubnového podvečera. Pohlednou kompozici s úzkým srpkem dorůstajícího Měsíce přitom doplní i nedaleké Plejády s Aldebaranem ze souhvězdí Býka o něco níž nad západním obzorem.

Řetízek dvaceti stálic

Dubnové noční nebe toho však nabídne daleko víc. Pokud je budete obhlížet nějakým menším dalekohledem s velkým zorným polem, můžete se vydat třeba na cestu po dlouhé a členité Kemblově kaskádě. Ukrývá se v nepříliš výrazném souhvězdí Žirafy, a snad právě proto o ní mnozí pozorovatelé nevědí – což je škoda, neboť představuje roztomilou nebeskou hříčku: Tvoří ji dlouhý a víceméně přímý řetízek zhruba dvaceti hvězd sedmé až osmé velikosti, protínající Žirafu od severozápadu na jihovýchod.

A protože se táhne v délce téměř 2,5°, hodí se k jejímu pozorování dalekohledy s dostatečně velkým zorným polem. Nejenže ji tak spatříte celou, ale současně vystoupí z okolního hvězdného pozadí, takže ji snáz zaregistrujete. Nalézt ji není nijak těžké: Stačí s dalekohledem „zametat“ okolo hvězdy páté velikosti HR 1204, jež leží přibližně uprostřed kaskády a tvoří její nejjasnější stálici. Dodržíte-li podmínku velkého zorného pole a menšího zvětšení, Kemblova kaskáda vám určitě rychle padne do očí. 

Hvězdokupa v triedru

O to víc překvapí, že se do širšího povědomí pozorovatelů dostala až v roce 1980, a to díky známému americkému časopisu Sky and Telescope, jenž cílí na nadšence astronomie. Text pocházel z pera redaktora Waltera Houstona, on sám však kaskádu neobjevil: Pouze ho na ni upozornil Kanaďan Lucian Kemble, františkánský kněz a amatérský astronom. Dotyčného novináře pak zmíněný asterismus okouzlil natolik, že se jej rozhodl nazvat Kemblovým jménem.

Opomíjení kaskády je ještě podivnější s ohledem na fakt, že oblohu v jejím těsném okolí astronomové důkladně zmapovali již v 18. století. Svědčí o tom mimo jiné záznam na výsost pečlivého Williama Herschela z 3. listopadu 1787, kdy si v její blízkosti povšiml titěrné hvězdokupy. Popsal ji jako kompaktní a nepravidelnou, nicméně bohatou skrumáž stálic o úhlovém průměru 3–4′. Proslulý Angličan použil dalekohled s objektivem o průměru takřka půl metru, vám však postačí i triedr. Po objektu, který John Dreyer v roce 1888 katalogizoval jako otevřenou hvězdokupu NGC 1502, pátrejte při jihovýchodním okraji kaskády: Má trojúhelníkový tvar, jasnost asi 7 mag, úhlový průměr zhruba 8′ a v přístroji s objektivem okolo 100 mm už se rozpadne na samostatné hvězdy. Ještě větší dalekohledy pak ukážou dvě desítky stálic s jasností 7–12 mag.

Skrytá galaxie

Nedaleko Kemblovy kaskády narazíte rovněž na další objekt vzdáleného vesmíru, jenž stojí za vidění. Na rozdíl od NGC 1502 ovšem dokáže potrápit i zkušené pozorovatele. Jde o slabou galaxii IC 342 s jasností 8,4 mag, které se nikoliv náhodou přezdívá „skrytá“. V jejím okolí se totiž vyskytuje velké množství slabých hvězd, mezi nimiž její drobné mlhavé jádro snadno zaniká, a navíc přes ni prochází okraj Mléčné dráhy. Hvězdné nebe je tudíž v daném místě jasnější a IC 342 má oproti světlému pozadí malý kontrast.

Najdete ji 5° severozápadně od Kemblovy kaskády, přibližně uprostřed mezi stálicemi čtvrté a páté velikosti BE a Gama Camelopardalis. Její viditelnost silně ovlivňují pozorovací podmínky, a přestože se nachází už v dosahu triedru 10×50, raději zvolte dalekohled s objektivem o průměru alespoň 80 mm. Ani tak nejspíš nebude snadné si uvědomit, kde slaboučké jádro v podobě nezřetelné mlhavé plošky vlastně leží. Zkuste proto přístrojem mírně pohybovat ze strany na stranu. 

S ohledem na vše uvedené nepochybně překvapí úhlové rozměry IC 342: Na nebi má průměr zhruba 20′ × 20′, což odpovídá dvěma třetinám měsíčního kotouče! Galaxie se k nám totiž natáčí celou plochou svého disku a větší už zkrátka být nemůže. Jenže disk včetně spirálních ramen má nepatrnou plošnou jasnost, tudíž jej ukážou pouze velmi velké dalekohledy, a to zpravidla jako neurčité mlhavé fragmenty roztroušené v okolí jádra.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Berana, 19. dubna ve 21:56 SEČ vstupuje do znamení Býka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná ráno nízko nad východem
• Mars –  viditelný téměř celou noc kromě rána
• Jupiter – viditelný večer nad západem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný večer nízko nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v dubnu 2025

• 1. dubna – přechod srpku dorůstajícího Měsíce přes otevřenou hvězdokupu Plejády v Býkovi; výš nad obzorem pozorovatelný také Aldebaran z Býka a Jupiter
• 5. dubna – seskupení Měsíce v první čtvrti, Marsu a Polluxe z Blíženců na noční obloze, po setmění Měsíc přímo mezi Marsem a Polluxem; tělesa se shromáždí na ploše o průměru asi 4,5°
• 8. dubna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
• 12. dubna – úplňkový Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
• 17. dubna – Měsíc poblíž Antara ze Štíra ve druhé polovině noci
• 21. a 22. dubna – v noci vyvrcholí aktivita meteorického roje Lyrid
• 27. dubna – Venuše dosáhne na ranním nebi maximální jasnosti v roce 2025, konkrétně −4,5 mag
• 30. dubna – setkání úzkého měsíčního srpku a Jupitera na večerní obloze nad západem, nejblíž (4,8°) si budou hned po setmění; níž nad obzorem pozorovatelný také Aldebaran a Plejády z Býka

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.