Vzpomínky na meteority: Největší pozemské krátery měří stovky kilometrů
Povrch Země pokrývají krátery od meteoritů, z nichž některé mají v průměru i stovky kilometrů, takže jsou dobře viditelné i z vesmíru. Jejich stáří se často počítá na miliardy let, ale najdou se mezi nimi i mnohem mladší, které navíc dopadly do lidmi osídlených oblastí

Jezero jediné ryby
Kráter Pingualuit vznikl v kanadské pustině před zhruba 1,4 milionu let a jeho pravidelný kruhový okraj se z okolní krajiny zvedá do výše 400 metrů. Uvnitř vzniklo jedno z nejhlubších sladkovodních jezer Severní Ameriky – až ke dnu je třeba se ponořit do hloubky 267 metrů. Tato vodní plocha nemá přítoky ani odtoky, naplňuje ji pouze déšť a sníh. Pod její průzračně čistou hladinou žije jediný druh ryby, kterým je siven severní.

Dva v jednom
Stáří kráteru Lonar někteří badatelé odhadují na přibližně 570 tisíc let. Rozprostírá se na náhorní plošině Deccan v indickém státě Maháráštra. Jezero o kruhovém tvaru dosahuje hloubky až 150 metrů a tvoří jej slaný střed s neutrálním okrajem – oblasti se za běžných podmínek nemíchají a každá má svůj ekosystém.

Tunel duhového hada
Tento kráter tvoří srdce australského národního parku Wolfe Creek Meteorite Crater National Park. Jeho věk je odhadován na 300 tisíc let a na svědomí jej má těleso o přibližné hmotnosti 50 tisíc tun. Pro domorodý kmen Djaru se jedná o posvátné místo – jeho členové věřili, že šlo o zapadlý tunel vyhloubený božstvem v podobě duhového hada.

Slané slzy
Erozí zdeformovaný kráter, který zdobí středozápad Austrálie, získal jméno po geologovi Eugenu Shoemakerovi. Jedná se o útvar, který podle odborníků vznikl před 2,6 miliardy let a postupně jej roztříštila tektonická aktivita. Jeho dno sezónně plní do zelena zbarvená slaná jezera.

Obr mezi velikány
Se svými zhruba 300 km v průměru je jihoafrický Vredefort největším a také nejstarším impakním kráterem Země (jeho dno leží níže než okolí). Způsobil jej meteorit, jehož odhadovaná velikost činila asi 10 až 15 km. Na planetu dopadl před více než dvěma miliardami let a není divu, že většina útvaru časem podlehla erozi. Zbytky kráteru byly v roce 2005 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.

Mladé a malé
Skupina kráterů leží nedaleko města Kaali na estonském ostrově Saaremaa a patří mezi nejmladší na Zemi – vědci datují její stáří na 3,5 tisíce let. Zároveň jde o jedna z mála „dopadových míst“ do obydlených oblastí: Největší kráter měří v průměru 110 metrů a vzniklo v něm jezírko o hloubce 22 metrů.

Oko Kanady
Kruhovému jezeru Manicouagan se přezdívá „oko Quebecu“ a vzniklo pravděpodobně před 214 miliony let po dopadu meteoru o průměru pěti kilometrů. Ostrov v jeho nitru se jmenuje René-Levasseur a jeho nejvyšší bod Mount Babel se tyčí do výše 952 metrů. Leží 800 kilometrů severovýchodně od Montrealu.

Síla deseti megatun
Meteorický kráter v pouštní oblasti Arizony nemá jméno a jeho stáří se odhaduje na 50 tisíc let. Podle geologických modelů vznikl po dopadu asi padesátimetrového tělesa – z objevených fragmentů vědci zjistili, že bylo tvořeno železem a niklem. Jeho náraz měl energii srovnatelnou s explozí o síle deseti megatun, což odpovídá atomové bombě střední velikosti.