Smaragdoví mořeplavci: Genetická analýza odhalila překvapivý původ fidžijských leguánů
Fidžijští leguáni patrně urazili před miliony let neuvěřitelnou cestu přes oceán z jihozápadu Severní Ameriky, čímž vytvořili jeden z nejdelších zaznamenaných případů přirozené migrace suchozemských obratlovců.
Zelenomodří leguáni fidžijští (Brachylophus fasciatus) vypadají jako přirození obyvatelé tropických ostrovů Fidži. Vědci však dlouho nechápali, jak se tito velcí ještěři dostali na toto odlehlé místo v jižním Pacifiku.
Nová genetická studie publikovaná v časopise PNAS potvrzuje teorii, že leguáni zřejmě urazili ohromnou vzdálenost přes oceán – více než 8 000 km – z jihozápadu Severní Ameriky, čímž vytvořili jeden z nejdelších zaznamenaných případů přirozené migrace po moři. Leguáni kolonizovali mnoho ostrovů v Karibském moři a na Galapágách, ale žádná z těchto cest se nevyrovná jejich neuvěřitelné migraci na Fidži.
Stopy vedou do Severní Ameriky
O původu fidžijských leguánů existovalo několik teorií. Část vědců se přikláněla k tomu, že leguáni dosáhli Fidži díky pevninským mostům během rozpadu superkontinentu Gondwana. Další badatelé pracovali s teorií, že se leguáni na Fidži dostali z Jižní Ameriky na plovoucích kusech vegetace. Tato cesta jim měla zabrat několik měsíců.
V nové studii vědci porovnali genetický profil jednoho ze čtyř druhů fidžijských leguánů rodu Brachylophus s genomy několika druhů z Ameriky. Výsledky ukázaly, že fidžijští leguáni jsou nejbližšími příbuznými pouštním leguánům rodu Dipsosaurus z jihozápadu Severní Ameriky – vzdáleným přes 8 000 km.
Zjištění bylo pro vědce překvapením. Všeobecně se předpokládalo, že fidžijští leguáni budou spíše příbuzní leguánům zeleným (Iguana iguana), obývajícím lesní oblasti tropické Střední a Jižní Ameriky nebo mořským leguánům z Galapág (Amblyrhynchus cristatus).
Tisíce kilometrů na vorech
Výzkumníci odhadují, že fidžijští leguáni se oddělili od svých severoamerických příbuzných před 34–31 miliony let – tedy dlouho po rozpadu Gondwany. To znamená, že nemohli využít k přesunu na Fidži pevninské mosty. Vzhledem k obrovské vzdálenosti mezi Severní Amerikou a Fidži se leguáni museli dostat na tropický ostrov na plovoucích kusech vegetace unášených mořskými proudy. Pokud se podaří tuto hypotézu potvrdit, šlo by o doklad nejdelší známé přirozené migrace suchozemského obratlovce přes oceán.
Podle spoluautora studie Simona Scarpetty z University of San Francisco mají leguáni několik přirozených vlastností, které jim mohly pomoci přežít tuto extrémní cestu. Jsou mimořádně odolní vůči hladu a horku – díky svému pomalému metabolismu dokážou dlouho vydržet bez potravy. Podle Scarpetty to sice neznamená, že fidžijští leguáni skutečně na ostrov připluli na „vorech“, pokud by ale měl jakýkoliv obratlovec přežít tisíce kilometrů dlouhou cestu přes oceán na kusu plovoucí vegetace, leguáni by podle něj byli jedním z nejpravděpodobnějších kandidátů.
