Lítý politický souboj: Když místo Ježíška naděloval dárky Děda Mráz
Jsou Vánoce a děti už začínají vyhlížet Ježíška. Ne vždycky a ne všude však naděluje Jezulátko. Byly dokonce doby, kdy Ježíšek musel o Štědrý večer tvrdě bojovat!
Myslíte si, že dětem naděloval vždycky Ježíšek? Ani náhodou! Kdo by to po takovém mrněti mohl chtít? Před Ježíškem nosil dárky svatý Mikuláš. Němečtí reformisté jej však zavrhli a místo něj začali prosazovat Jezulátko. Dárkům, které přinášelo v noci z 24. na 25. prosince, se podle něj říkalo Christkind (Ježíšek).
Dvojí dárky!
V první polovině 16. století to v Německu vřelo. Zakladatel protestantismu Martin Luther zavrhoval vše, co souviselo s „papežskou církví“, a právě Mikuláš byl jeden z jejích oblíbených světců. A protože byl Martin Luther důsledný, změny prosazoval i ve své rodině. Odmítal tak dávat dětem dárky na svátek svatého Mikuláše, tedy 6. prosince. Musely vydržet až do Štědrého dne! Děti však pro jeho reformní cítění neměly pochopení. Nerozuměly, proč jejich kamarádi dárky dostávat mohou a oni musejí čekat skoro tři týdny! Zoufalství Lutherových potomků vyřešila jejich matka. Traduje se, že dávala dětem dárky jak na Mikuláše, tak na Štědrý den.
Zvyk obdarovávat blízké v předvečer svátku Narození páně se poměrně rychle ujal v celé Evropě. Ne všude však naděloval Ježíšek. Mikuláš si svou úlohu leckde udržel, i když pod jiným jménem. Ve Velké Británii to byl Santa Claus, v Nizozemí Sinter Klaas. Funkce si pak rozdělili na německém území. Na jihu dárky nosil Ježíšek, na severu Weihnachtsmann neboli Vánoční muž. V Čechách se Ježíšek prosadil až v 19. století!
Ježíškovi vstup zakázán
Na černé listině se Ježíšek ocitl v padesátých letech 20. století. Komunistický režim se snažil zlikvidovat vše, co nějak souviselo s náboženstvím. Jezulátko jakožto dětská verze Ježíše Krista tak nutně muselo být postaveno mimo službu. Děti se proto ve školách dozvěděly, že na Ježíška může věřit jen hlupák. Dárky přece kupují rodiče v obchodech. Jenže co zbude z Vánoc bez křesťanské tradice? Komunistický režim rychle zavedl tradici novou. A nemusel ji ani dlouho hledat. Na 21. prosince totiž připadal oficiální den Stalinových narozenin. Mohutné oslavy přesahovaly i do období vánočních svátků a křesťanský duch Vánoc tak převálcovala komunistická konkurence.
Největší oslava proběhla v roce 1949, na který připadaly Stalinovy sedmdesátiny. Vánoční tematika jako by z tehdejších oficiálních médií zmizela. Místo vánoční výzdoby shlížela z výloh Stalinova kníratá tvář orámovaná hesly typu „Sláva Stalinovi, osvoboditeli všech národů“. Stalinovi byly věnovány výstavky, besedy, přednášky, schůze i brigády. Do oslav se zapojily školy i mateřské školky. Zdravici pro Stalina podepsalo v českých zemích téměř devět milionů lidí! A soudruh Stalin dostával samozřejmě i dary. Byli mezi nimi dva kladrubští hřebci či letadlo. Běžní pracující pak podarovali Stalina přesčasy neboli „mimořádnými stalinskými směnami“. V den Stalinových narozenin byly na Letné položeny základní kameny Stalinova pomníku a v Průmyslovém paláci se konalo „slavnostní shromáždění pražského lidu“.
Nutno podotknout, že většina pracujících oslavovala narozeniny sovětského diktátora zcela upřímně. O stalinských čistkách neměla ani zdání, zato v živé paměti zůstávaly hrůzy 2. světové války a Stalin-osvoboditel byl uctíván jako ten, který zachránil svět před Hitlerem.
Proběhly dokonce pokusy přesunout nadílku po sovětském vzoru na Nový rok. Naštěstí neúspěšně. Velká propagandistická akce, jejímž vyvrcholením měl být příjezd dědy Mráze do Československa, vypukla v roce 1951. Ve vysokém nákladu tehdy vyšla instruktážní brožurka „Děda Mráz přijede do Československa“, podle níž probíhaly přípravy po celé zemi.
Poselství z Čukotky
Děda Mráz vyrazil na začátku prosince z Čukotky a zastavoval na řadě ideově významných míst sovětských socialistických republik. Informace o jeho putování vysílal rozhlas, přinášely je stránky novin i časopisů. Ve všech školách visela mapa,na které mohly děti sledovat, kudy dědova cesta vede. Vystřídal během ní řadu dopravních prostředků od vrtulových saní přes letadlo či expres Transsibiřské magistrály. Na své pouti zavítal do Komsomolska, Burjatské autonomní republiky, Gruzie či Stalingradu. V Moskvě se poklonil nabalzamovanému Leninovi a osvěžil vyhlášenou moskevskou zmrzlinou. Cestou se setkával s pionýry, nebo zavítal do muzea partizánských bojů.
Každé jeho zahraniční zastavení mezitím v československých školách komentovaly přednášky, které měly dětem přiblížit budovatelské nadšení sovětské mládeže či sovětskou národnostní politiku. Děda Mráz do Československa nakonec dorazil po sovětském vzoru 31. prosince. Právě tehdy se v sálech po celé zemi konala nadílka. Vousatého staříka při ní doprovázela Sněhurka a kromě dárků přivezli dětem i pozdrav od sovětských pionýrů.
Další rok se cesta dědy Mráze z Čukotky opakovala. Jak se však zdá, u dětí sovětská vánoční idea až tak moc nezabrala. Bylo jim totiž divné, že když na dědu Mráze spustí rusky, on jim evidentně nerozumí. A nechápaly také, jak se může objevit na tolika místech najednou. Dobová propaganda se tak rok nato pokusila dědu Mráze počeštit. Ten, který přijel ze Sovětského svazu, navštívil jen několik míst. Ostatním dětem naděloval československý děda Mráz. Tato verze však děti zmátla ještě více. A i když děda Mráz do Československa přijížděl ještě začátkem šedesátých let, našim dětem i nadále nosil dárky Ježíšek.
