Sultánova rusovláska: Roxelana se nesmazatelně zapsala do dějin Osmanské říše
Zní to jako celkem běžný milostný trojúhelník: muž vzplane k mladší krásce a vymění ji za starší manželku. Jen v našem příběhu jde o sultána Sulejmana a krásnou rusínskou zajatkyni.
Řadu staletí decimovaly území na východ od nás turecké nájezdy. Ozbrojenci na rychlých koních loupili, vraždili a unášeli zajatce do otroctví. Zvláště úděl odvlečených žen si byl v mnohém podobný. Ty mladé a pohledné končily v harémech. Osud sexuální otrokyně čekal i Roxelanu. Na rozdíl od bezejmenných obětí únosů si ona své místo v dějinách našla.
Unesená holčička
Roxelana nebo možná také Alexandra pocházela z Ukrajiny. Narodila se v Rohatyni nedaleko Lvova a jejím otcem byl snad rusínský pravoslavný pop. Z rodné země ji unesli krymští Tataři nejspíš v roce 1510, když jí bylo pouhých pět let. Nejprve pracovala jako služka, a protože rostla do krásy, bylo jasné, že dříve či později skončí v harému. Měla ale přece jenom štěstí v neštěstí: vybrali ji pro ten nejprestižnější. Mladičkou Roxelanu obdržel darem sám čerstvě ustanovený sultán Sulejman.
Sulejman I. dodnes patří k nejznámějším panovníkům Osmanské říše. Narodil se v roce 1494, v šestadvaceti letech se ujal vlády a zemřel o dalších šestačtyřicet let později. Osmanští bojovníci tehdy platili za postrach východní a střední Evropy i země Koruny české si od nich vytrpěly dost. Zvláště Morava mohla o jejich krutosti vyprávět. I když měl Sulejman přídomek Nádherný, Veliký či Zákonodárce, jeho muži se nijak nevymykali tradičnímu obrazu tureckých hrdlořezů. Sulejmanovi se nicméně dostalo důkladného vzdělání, což během své vlády bohatě zúročil. Spíš než coby krvelačný dobyvatel proslul jako úspěšný diplomat, který dovedl Osmanskou říši na vrchol a učinil z ní jeden z nejvýznamnějších států tehdejšího světa.
Střet konkubín
Když přišla Roxelana do Sulejmanova harému, místo hlavní konkubíny patřilo dívce jménem Mahidevran, která porodila sultánovi jeho nejstaršího syna. Měla podobný osud jako Roxelana, jen se do harému dostala o nějakých sedm let dříve. Narodila se nejspíš v roce 1498 a pocházela z Albánie či Černé Hory. V patnácti letech se jako otrokyně dostala k Sulejmanovi, tehdy ještě „pouhému“ guvernérovi provincie Manisa. Krátce nato, v roce 1515, mu porodila syna a stala se tak jeho favoritkou. Po smrti sultána Selima I. se Sulejman coby nový vládce i s harémem přesunul do hlavního města, kde se v roce 1520 ujal vlády.
V istanbulském harému ale Mahidevran narazila na tvrdou konkurenci, patnáctiletou Roxelanu. Čím si právě ona vysloužila Sulejmanovu pozornost? Krásu netřeba zmiňovat, ta představovala základní předpoklad k postupu v harémové kariéře. Přesto čněla nad ostatními. Měla prý nádherné zrzavé vlasy, veselou povahu a milovala poezii. To jistě Sulejmanovi imponovalo, on sám složil řadu veršů. Kromě toho však byla Roxelana také mazaná. Říká se, že si před jejich prvním milostným sblížením potřela ňadra opiem. Na takový zážitek prý už sultán nedokázal nikdy zapomenout.
Nebyl to však jen sex, který je spojoval. Prý byla dobrou a vtipnou společnicí a vypravěčkou. Že by se snad skutečně stala inspirací pro Pohádky tisíce a jedné noci? Nebo se jimi inspirovala sama? Ani přes přízeň, kterou sultán Roxelaně projevoval, neměla úplně vyhráno. Mahidevran si stále pevně držela postavení první konkubíny. Po sultánově matce šlo o druhý nejvyšší post, jakého žena u dvora mohla dosáhnout. Dívky spolu prý dost dlouhou dobu soupeřily, protože i přes hlubokou lásku k Roxelaně sultán nezanedbával ani svou první ženu a matku následníka trůnu. Roxelaně nezbylo, než ji v tomto směru trumfnout.
A začala rodit děti jako na běžícím pásu. Mezi lety 1521 a 1526 jich povila celkem pět, z toho čtyři syny. Neustálá těhotenství Roxelaně rozhodně neubírala na atraktivitě, alespoň pro Sulejmana. Projevoval jí stále větší přízeň, což v Mahidevran stupňovalo nervozitu. Napětí prý vyvrcholilo, když Mahidevran Roxelanu surově zbila. Sulejmana to velmi pobouřilo. Ze zákulisních harémových drbů tak víme, že se od roku 1526 plně věnoval už jen mladší ze svých žen. Mahidevran nakonec z harému kolem roku 1533 odešla společně se svým synem Mustafou do Manisy, kde jako plnoletý přebral funkci guvernéra.
V chomoutu
Není pochyb o tom, že Sulejman Roxelanu skutečně miloval. To ostatně můžeme poznat i z dodnes dochovaných veršů, které jí věnoval. Ale přízeň jí projevil i způsobem, který byl na svou dobu nevídaný. Fakticky mohl mít sultán žen, kolik chtěl, nebo lépe řečeno kolik dokázal uživit. Oficiálně však směl být ženatý pouze ze čtyřmi. Ve skutečnosti se ale Sulejmanovi předchůdci takovým zbytečným obřadem jako sňatek nezabývali. Teprve Roxelana dosáhla tak výsostného postavení, že se s ní Sulejman skutečně oženil. Svatba proběhla v roce 1530 a Roxelana se tak stala Sulejmanovou jedinou právoplatnou manželkou.
To vzbudilo velké pozdvižení, přece jenom šlo o otrokyni. A hned se vyrojily klepy, že má na sultána až nezdravý vliv a on se s ní dělí o svou moc. Roxelana skutečně byla Sulejmanovou hlavní poradkyní a doprovázela ho při jednáních. Měla na něj tak velký vliv, že ji dokonce podezírali z toho, že jej očarovala. Samotný sňatek navíc nebyla jediná tradice, kterou Roxelana porušila. Už tím, že dala sultánovi pět synů, se vymkla přísným pravidlům. Konkubíny totiž měly povoleno porodit pouze jednoho syna. Jednak aby se mezi nimi udržovala jakási rovnost a v harému nedocházelo k bojůvkám. A pak také z velmi pragmatického důvodu: v dospělosti by spolu bratři mohli bojovat o moc.
K dalším zvyklostem patřilo, že dospělí synové odcházeli vládnout jednotlivým provinciím a jejich matky putovaly s nimi. Což Roxelana nikdy neučinila a vždy zůstala Sulejmanovi nablízku, i když už její synové opustili rodné hnízdo. A ještě jednu zvláštní tradici musela vyřešit. Když se stal některý z následníků sultánem, byli všichni jeho bratři a jejich mužští potomci zabiti, aby nedocházelo k už zmiňovaným vzpourám a bojům o moc. Pokud by se stal sultánem prvorozený Mustafa, Roxelanini synové by museli zemřít. Jak to zařídit, aby se právoplatný následník sultánem nestal? Obvinit jej z velezrady!
Ať už šlo o nařčení pravdivé či smyšlené a ať už v pozadí stál kdokoliv, faktem je, že nejstarší Sulejmanův syn a následník Mustafa zemřel v roce 1553 na popravišti. Tajně si totiž dopisoval s nepřátelskými Peršany. A aby toho nebylo málo, podepisoval se jako sultán Mustafa. Na svou stranu si dokonce získal část armády. Nebylo mu to nic platné. Trůn se uvolnil pro Roxelaniny syny.
Bratrskou svornost však rychle odvrhli a stejně jako jejich předchůdci sváděli o nástupnictví boj. Nakonec jediným Roxelaniným synem, který Sulejmana přežil a stal se vládcem, byl Selim. Trůn převzal v roce 1566 coby druhý svého jména, jenže přídomek, který získal, nebyl zdaleka tak vznešený, jakým se honosil jeho otec. Říkali mu Selim Opilec.
Pravá tvář
Roxelanin vliv se vtiskl do mnoha míst veřejného života. Iniciovala založení řady mešit, škol či lázní nejen v Istanbulu, ale i na dalších místech – v Mekce, Medině a Drinopolu. Dávala stavět jídelny pro chudé či odpočívadla pro poutníky. Ale jaká byla ve skutečnosti? Těžko říct, od lidí, kteří by se s ní osobně znali blíže, nemáme mnoho zpráv. Existuje spousta harémových klepů a domněnek. Někteří ji popisují jako nesmlouvavou ženu, která si jde tvrdě za svým. Jiní jako velmi laskavou, rozumnou a inteligentní bytost. Přesto předpokládejme, že čistě manipulativní intrikánku by sultán při své inteligenci dokázal dříve nebo později odhalit.
Roxelana zemřela náhle, ve spánku, bylo jí pouhých třiapadesát let. Její náhlá smrt samozřejmě budí pozornost dodnes. Zda však odešla přirozeně, nebo za jejím odchodem někdo stál, už se nejspíš nedozvíme. Sulejman svou milovanou ženu přežil o osm let.
