Národní park Manas: Život mezi slony a tygry
Národní park Manas doslova kypí životem a na počet druhů je vůbec nejbohatší v Indii. Domov tam našlo nejen nepřeberné množství ptáků a vodních tvorů, ale především dvě ikonická zvířata – sloni a tygři, kterým odlehlá oblast skýtá klid.
Téměř čtyřicet tisíc hektarů manaské divočiny se rozkládá na pomezí indického státu Ásám a sousedního Bhútánu, kde přechází do rezervace stejného jména zhruba o dvojnásobné rozloze. A protože zvířata naše hranice nezajímají, vznikla tak unikátní oblast čítající asi patnáct set kilometrů čtverečních, do níž člověk nezasahuje.
Region na úpatí Himálaje je nesmírně bohatý na vodu, která s táním sněhu stéká do údolí a napájí životodárné řeky Manas a Brahmaputra. Jelikož ovšem silné deště přinášejí i kamení a zeminu, objevují se na březích zmíněných toků početné miniaturní „přehrady“ a vytvářejí bažiny plné mangrovníků. Naplaveniny navíc koryta řek neustále proměňují a ve vzniklém dynamickém prostředí se daří zejména ptákům: V místě jich žije okolo 380 druhů, včetně orlů rybožravých, pelikánů či dvojzoborožců žlutozobých.
Vládci lesa
Pravými pány lesa se však bezesporu stali sloni a tygři. Jádro rezervace tvoří oblast zasvěcená tygrům bengálským, v současnosti nejpočetnějšímu tygřímu druhu. Na světě dnes žije asi 3 200–3 600 jedinců a Manas obývá odhadem 45–55 dospělých šelem. Podle pozorování se jim přitom daří a jejich počty rostou.
Ovšem zatímco tygra v divočině rozhodně potkat nechcete, slonů si můžete užít dosyta. Vedení parku totiž nabízí projížďky přímo na hřbetech ochočených chobotnatců do hloubi pralesa, kde lze sledovat jejich divoké protějšky. V místě jich našlo útočiště asi sedmnáct set, tedy zhruba třetina celkové ásámské sloní populace. A také v jejich případě ochranáři hlásí stále vyšší stavy.
Co se týká pojmenování parku, jeho název se odvozuje od již zmíněné řeky Manas. Kde se však vzalo její jméno? Odkazuje k bohyni Manase, ochránkyni před hadím kousnutím. Říká se o ní, že ji odmítl nejen její otec Višna, ale také manžel, bůh Džaratkáru, takže je neustále smutná a popuzená. Podle odborníků jde každopádně o prastaré hadí božstvo, uctívané na severu Indie ještě před příchodem Árjů.
